Za poslední rok na blogu nepřibylo mnoho článků. Přiznejme si, že neustále číst a psát o covidu už nikoho z naší generace nebaví. A tady, v covidově nejparanoidnější zemi Evropy, se nic jiného ani nedělo. To však brzy skončí. Už 22. října.
Celý příspěvekExistuje v Čechách takový nešvar – představovat si, že někde existuje místo, tzv. „jinde“ nebo „v zahraničí“, kde není chaos, kde se všichni chovají racionálně a kde všechno funguje jak má. Do hledáčku českých nadějí se místo obvyklého Německa teď dostalo Irsko. Nic nemůže být dál od reality.
Celý příspěvekPo čtyřech měsících lockdownů, rozvolňování, utahování a uvolňování, nastal v červenci slavný okamžik, kdy se hospody přejmenovaly na restaurace a začaly točit pivo, do ulic se vrátil život a mohli jsme po ostrově cestovat bez omezení, kam jsme chtěli.
Celý příspěvekV Evropě nám v době čínského viru nezbylo moc možností, jak se zabavit. Můžeme si aspoň přes hranice porovnávat karantény.
Celý příspěvekSytý hladovému nevěří. Vzpomínáte si na to, s jakým nezájmem jste v lednu sledovali zprávy o novém viru z Číny? Nebo na dobu, kdy bylo na českém Facebooku hrozně cool a in posmívat se důchodcům za to, že vykupují regály v obchodech? Ani jedno není tak dávno a přes to se ze zpráv v Česku zdá, jakoby to už byla jiná doba.
Celý příspěvekV souvislosti s Irskem snad není častější otázky. Dnes si na ní odpovíme.
Celý příspěvekVíkendové volby přinesly z pohledu komentárů jedno velké překvapení – strana současného premiéra se umístila na třetím místě. Skončit na třetím místě v zemi, kde se už osmdesát let u vlády střídají dvě strany, to není dobrý výsledek.
Celý příspěvek„No to vám závidím, že se budete stěhovat. To já kdybych mohla, tak tady z toho bordelu odjedu taky někam pryč.“ pravila paní v pojišťovně, když jsem rušil pojištění domácnosti. Byl konec srpna a zrovna jsem odškrtnul 24. řádek ze senzamu věcí, které je potřeba udělat, když se rozhodnete přestěhovat z jednoho města v EU do jiného. Za pár dní jsem měl přistát v Dublinu.
Celý příspěvek