Poslední část ohlédnutí za rokem 2022. Loni jsem zde psal o tom, jak dobrý nápad je vyrazit v říjnu, na konci sezony, na plavbu v irském moři. A protože dobrý nápad je škoda nezopakovat, přihlásil jsem se i letos.

Ovšem jak říká staré irské přísloví, nevstoupíš dvakrát do stejného moře. Zatímco loni se plavby zúčastnil tým podobně zdatných námořníků, spíše amatérů (s čestnou výjimkou jednoho absolventa Fastnet Race), letos se takový nadšenec do podzimního jachtingu našel v celém Irsku jenom jeden.

V Irish Offshore Sailing jsou ale flexibilní a plánovaný výlet spojili s milebuilderem v probíhajícím kurzu pro Yachtmaster Offshore. A já se ocitl na lodi se skupinou, která měla v tu dobu za sebou tři měsíce intenzivní přípravy, blízko ke 2000 společně naplutých mil a cíl udělat z jachtingu hlavní náplň dalšího života.

Pro vysvětlení – Yachtmaster Offshore je předposlední ve stupnici certifikací RYA a dokazuje, že absolvent je schopný bezpečně vést jachtu dnem i nocí na vícedenních přeplavbách, ovládá všechny potřebné manévry, zvládá práci s posádkou a k tomu ještě pár desítek dalších dovedností. Závěrečnou zkoušku provádí certifikovaný komisař a každému kandidátovi se při ní věnuje 12 hodin.

Jak už to na lodích bývá, v posádce jsem měli účastníků různých pohlaví, věků, národností, životních cest atd., ale většina konverzací se točila kolem jachtingu, ať již vyprávění historek z nedávné přeplavby Atlantiku, charterového businessu v Karibiku, nebo pokusů o plánování budoucnosti.

Na rozdíl od loňska měl letos skipper David k posádce systematičtější a strukturovanější přístup. Rozuměj: na všechno na lodi jsme letos měli checklisty. Příprava paluby, příprava podpalubí, kuchyně, kontrola motoru, 16 kroků refování plachty, k tomu každý manévr má sekvenci kroků, kterou je potřeba znát, aby jí člověk mohl správně vysvětlit a provést. Když se objeví nedostatek, je potřeba jej doplnit, protože zkušební komisaři nemají nedostatky rádi.

Zároveň ale v posádce šesti lidí nemá smysl si hrát na to, kdo dělá a nedělá jaký kurz a jaké má zrovna znalosti. Když stojíte ve čtyři hodiny ráno za kormidlem, stoupáte proti větru síly 7, každou chvíli se z temnoty vynoří vlna, která spláchne celou palubu včetně vás, myslíte na jedinou věc: Jak udržet loď s chirurgickou přesností v kurzu. Protože nic jiného než přesnost se tady neočekává.

Přesněji řečeno, řešíte samozřejmě i obvyklé náležitosti hlídky, jako pravidelnou kontrolu AIS, abyste se nesrazil s trajektem, vizuální kontrolu horizontu abyste věděli o lodích, co na na AIS nejsou, kontrolu směru větru a nastavení plachet, abyste něco nezanedbali a neztratili cenné desetiny uzle z rychlosti lidi, stav přístrojů na palubě (jestli vůbec fungují), mentální stav posádky, dostatek horkého čaje na pití, a v neposlední řadě čas, který vám zbývá než půjdete vzbudit další hlídku, předáte jim informace a půjdete se svalit do spacáku někde, kde je zrovna místo.

Celkem jsme za týden napluli podobný počet mil jako minulý rok, nějakých 400. Nebýt dvou dnů, kdy bylo takové počasí, že ani Irish Offshore Sailing nepluje, mohlo to být s letošní posádkou klidně víc. Z místopisného hlediska jsme se podívali na skok do Walesu, na krátkou noc do Severního Irska a také do Arklow, které je na jih od Dublinu a nic tam není.

Kdo chce být Yachtmaster?

Podle toho, co jsem zatím na moři viděl, zažil a pochopil si dovolím tvrdit, že by to měl chtít každý. Ne každý potřebuje znát všechno zrovna teď, ale celý ten systém certifikací RYA dává jachtařům jasný směr, kam se rozvíjet, a je zároveň velice praktický, pragmatický a nepřetěžuje zbytečnostmi.

A abych dodal českým jachtařům naději: Když jsem se ptal Davida, který z těch 30 manévrů pro zkoušku Yachtmaster je nejtěžší, je to prý parkování pozadu. A to už z Chorvatska umíme.