Po čtyřech měsících lockdownů, rozvolňování, utahování a uvolňování, nastal v červenci slavný okamžik, kdy se hospody přejmenovaly na restaurace a začaly točit pivo, do ulic se vrátil život a mohli jsme po ostrově cestovat bez omezení, kam jsme chtěli.

Pro nás to znamenalo příležitost vzít si první skutečnou dovolenou a vyrazit na týden na západní pobřeží. Někam v Irsku vyrazit, znamená skoro vždy vyrazit autem. Vlaků je tu málo, autobusům se nedá věřit a snad všichni irové mají auto. Oni skoro všichni irové mají také dům. Irové jsou z většiny vlastně vesničani – mají dům a auto. Ostatně i většina Dublinu je taková přerostlá vesnice.

My vlastní auto nemáme a ani nechceme dotovat nenažrané irské pojišťovny, auto si půjčujeme. Zatímco v Dublinu se dá na pár hodin půjčit auto jednoduše přes aplikaci, pro delší cesty je potřeba jít do klasické old school půjčovny s rezervací, kreditní kartou, vyzvednutím a tím šťastným momentem, kdy zjistíte, že vám místo objednaného malého praktického kompaktního auta dali upgrade na větší a že budete irský venkov brázdit v autě určeném pro pětičlennou rodinu, co jede s nákladem konzerv po dálnici do Chorvatska, protože to jste vždycky chtěli.

Silnice na venkově mají tři třídy a pouze ta nejvyšší – national road – vám dává jakousi jistotu, že se dvě auta vyhnout aniž by musel jeden řidič zastavit, couvat, sjet do příkopu nebo provést nějaký podobný manévr.

Pozorovali jsme, že se tu letos pohybují jen tři kategorie účastníků: vesničani, co svojí silnici znají jako vlastní jako boty a nebojí se toho, důchodci, co jezdí konstantní rychlostí 65 km/h a nikým se nenechají rozhodit, a ovce. Živé ovce.

Na druhou stranu mají irské silnice jednu výhodu: Než se na někam dostanete, trvá to dlouho, hodně toho zažijete a malé Irsko vám začne připadat mnohem větší.

A k tomu ty výhledy! Podél celého západního pobřeží vede Wild Atlantic Way a to je prostě the most spectacular scenic coastal road ever. Projet jí celou trvá čtyři týdny. My jsme za týden zvládli jen malou část od Galway na jih ke Cliffs of Moher a na sever do národního parku Connemara (frankofilové znají).

Víc než slova ale prozradí fotografie. A mimochodem, v Galway nic není.