Na začátku ledna jsme v práci po několika měsících práce a přesčasů dokončili první část projektu. Využil jsem příležitosti, vzal si týden volna, a odjel na Taiwan. Cesta měla v sobě hned dvě poprvé. Poprvé jsem kupoval letenku na následující den a poprvé jsem odlétal z Kathmandského letiště.

Článek je součástí série článků o cestě na Taiwan v lednu 2017. Ostatní díly naleznete zde.

Zatímco řada měst si jako letiště staví předražené paláce, aby se ukázaly před světem, letiště v Kathmandu je upřimné a na nic si nehraje. Vypadá jako zbytek města, stejně zaprášené, stejné použité. Stejně jako ve městě jsou tady všichni hrozně milí a zároveň tu nikdo ničemu nerozumí. U odbavení musíte nejdřív pracovník vysvětlit, jak se odbavují zavazadla, u pasové kontroly přesvědčit pracovnici, že opravdu existuje země zvaná Taiwan, pak si najít letadlo a nakonec si do něho i sami dojít. Cestovatelské DIY.

Přiletět z Kathmandu do Taipeie je jako přistát v jiném světě. Ve světě, kde se vzduch dá dýchat, voda má barvu vody, po městě se dá chodit a když chcete, můžete dojet do sousední čtvrti. Nebo klidně i na druhý konec města. A navíc se tu lidé pohybují po ulicích i po setmění.

Dokonce i do chrámu se chdí v noci

Oblíbeným zvykem je chodit večer na night market. To je takový velký trh se spoustou stánků, kde si můžete dát za pár peněz něco malého k jídlu. U některých stánků dostanete jídlo hned, některé stánky jsou vyhlášené svojí kvalitou a stojí se u nich dlouhá fronta. Profesionální návštěvníci night marketu pak dělají to, že si u jednoho stánku koupí jídlo a jdou se hned postavit do fronty k dalšímu. Ve frontě jídlo snědí, dostanou další a tak dále. Takto se dá příjemně strávit celý večer.

U tohoto stánku se čeká dlouho

Průvodkyní po Taiwanu je mi L.A., kterou jsem potkal minulý rok při cestách po Evropě. Z Taiwanu pochází a ví toho o něm hodně. Včetně toho, kde jsou ty dobré stánky. První večeře sestává postupně z ústřicové omelety, smažených jater, sladkých brambor plněných masem, strouhaného ledu podávaného s plátky bílé hmoty rýžového původu posypaného arašídy a sezamem a tofu vařeného pro lepší chuť opět s játry. Podobně jako v Číně se i tady zachovala původní jídelní kultura. Ve stínu mrakodrapů jsou tu stánky a restaurace, kde se vaří v otevřených kuchyních a stoluje se na laciném plastovém nábytku. Vytváří to zajímavý a přitom velice funkční kontrast.

Jinak jako velkoměsto Taipei trochu připomíná Shanghai. Jenom je takové menší, západních expatů je tady méně a koloniální památky nejsou evropské, ale japonské. A nepíše se tu zjednodušeným, ale tradičním písmem, takže kdo se učil čínsky v Evropě, bude tady trochu zmatený. Já jsem se čínsky neučil nikde, takže i na Taiwanu můžu fungovat v blažené nevědomosti o tom, co se kolem děje.

Taipei: ulice

Na druhý den jedeme s L.A. a její rodinou na sever. V přístavu Keelungu obědváme čerstvé ryby, zastavujeme v parku na mořském pobřeží, navštěvujeme lázně a den zakončujeme v Shenkengu. To je vesnice nedaleko Taipeie, kde Taipeiští tradičně vyráběli tofu. Proč zrovna tam? Protože se báli, že kdyby zákazníci viděli, jakým způsobem se jejich tofu vyrábí, už by ho nekupovali.

Jedna z variant ráje: Velká mísa s tofu

Nicméně tofu mají opravdu dobré. Tofu je totiž vůbec dobré. A vůbec to není výmysl rozmarných biožen, je to skutečné jídlo.