V noci ze 16. na 17. 9. 2073 jsme si v Nepálu připomněli Anglický nový rok. Mít vlastní kalendář má totiž spoustu výhod – nejen že tím můžete mást nepřátele a přistěhovalce, ale můžete díky tomu slavit Nových roků hned několik. Hlavní nepálský oslavíte v dubnu a pak můžete navštěvovat nové roky různých dalších komunit – newarský nový rok v listopadu, anglický v prosinci, čínský v únoru, tibetský také někdy na začátku našeho roku atd. Všechny jsou odvozené od různých lunárních kalendářů a počítají se od doby, kdy si první člověk v tom kterém údolí všimnul, že se Měsíc v průběhu času mění.
Anglický nový rok tady vnímají (podobně jako Vánoce) jako příležitost něco oslavit, opít se a tak. Na rozdíl od Západu tu prosincový Nový rok nemá onen existenciálně-osudový rozměr. Nebilancuje se skončený rok, neupadá se do depresí z toho, že jsme zase o rok blíž neodvratnému konci, a neprodávají se motivační diáře.
Oslava nového roku 2017 je pro mě, pro B., kterou znám z p., a její přátele záminkou vyrazit na kopec nad město a kromě nového roku si užít i toho, že nemusíme o víkendu do p. (O tom, co v p. vlastně dělám, napíšu už brzy).
V sobotu ráno se scházíme na autobusovém nádraží a jedeme do Bhaktapuru, odkud po nezbytném dokoupení zásob vyrážíme směr hřeben o 600 metrů výš. Cesta vede vesnicemi, silnicemi a lesy. Míjíme skupiny lidí, kteří cosi slaví, procházíme kolem piknikových míst, kde k rodinnému pikniku vyhrává z reproduktorů směs techna, nepálské tradiční hudby a nepálského tradičního techna, a zastavujeme se na oběd v plechové boudě.
Kulturní krajina na jihovýchodním okraji Kathmandského údolí
Plechová bouda je typ restaurace, který by běžnému cizinci mohl velice snadno uniknout. Totiž, plechová bouda zvenku vypadá jako jakékoliv jiné hospodářské stavení. Uvnitř se nachází otevřená kuchyně, kde pán domu vaří, paní domu přikládá pod kotlem a děti myjí nádobí. Jídelní lístek není potřeba, protože všichni přece vědí, co si můžou objednat. Nebo se zeptají. No English spoken.
Naše obědová bouda je docela luxusní. Kromě dal bhatu mají i jiná jídla. A to je dobře. Totiž každá restaurace, kde mají kromě dal bhatu i něco jiného, je dobrá. Na vyjasnění, dal bhat je rýže zálevaná čočkou a podávaná s několika dalšími přílohami. Je to základní jídlo nepálské kuchyně a napoprvé chutná lépe než to z popisu zní. Napodruhé ještě také, ale pokud nejste od dětství zvyklí jíst rýži od rána do večera, tak to už potřetí za sebou nedáte. Věřte tomu.
Kromě oběda se po cestě zastavujeme u lidí, kteří vyrábějí a rovnou okolojdoucím prodávají raksi, pálenku z rýže. Produkt, který pijeme, má nějakých dvacet procent alkoholu a chutná zhruba jako slivovice smíchaná s vodou z rozvařené rýže. Je ale docela pitelná v tom smyslu, že si po jedné sklenici máte chuť dát další. A mimochodem, podle CNN je to 41. nejlepší nápoj na světě, dvě místa za skotskou whisky a dvě místa před Fantou.
Výrobní proces raksi
Na noc zastavujeme v místě zvaném „hiking resort,“ česky „ubytovna“. Pijeme pivo a k večeři dostáváme dal bhat. Členové skupiny ale nejsou s kvalitou místního dal bhatu moc spokojení. Zřejmě existuje rozdíl mezi dobrým a špatným dal bhatem.
2016. Poslední západ slunce.
Ráno nás vítá výhledem na město a zanedlouho i prvním dešťem. A to přesto že je zima a v zimě by v Kathmandu vůbec pršet nemělo. V místní boudě si dáváme instantní nudle a čekáme na veřejnou dopravu, která nás má dopravit do údolí. Po nějaké době přijíždí nákladní vůz, vykládá zásoby do restaurace a děti, které přivezl ze školy. Za padesát centů na osobu pak nakládá nás a vydáváme se po hliněné cestě dolů do údolí vstříc roku 2017. Happy New Year!
