Kromě night marketu a spousty dobrého jídla nabízí Taipei západním cestovatelům tři hlavní body, které stojí za návštěvu.

Článek je součástí série článků o cestě na Taiwan v lednu 2017. Ostatní díly naleznete zde.

Tím prvním je Taipei 101, taiwanský příspěvek do globální soutěže o to, kdo ho má většího, v kategorii mrakodrap. S výškou přes 500 metrů se na vrcholu držel pět let.

Noční skyline s Taipei 101

Druhým bodem je National Palace Museum, největší muzeum čínské kultury vůbec. Odvezli ho sem v době občanské války nacionalisté z Kuomintangu, aby zachránili sbírky před válkou a před komunisty. Od té doby tady už zůstalo.

Sbírka je tak velká, že z ní v současné budově může být najednou vystaveno pouhé jedno procento. Obsahuje porcelán, kaligrafii, malby, sochy a další věci nashromážděné za tři tisíce let čínské civilizace. Mezi návštěvníky je nejpopulárnějším artefaktem socha zelí.

Socha zelí

Třetí zastávkou je memoriál Chiang Kai-sheka, vůdce Kuomintangu, nacionalistické strany Číny. Po porážce v občanské válce v roce 1949 se spolu s milionem věrných přesunul na Taiwan, nechal popravit několik tisíc představitelů tehdejší Taiwanské společnosti a zavedl stanné právo, které trvalo až do roku 1987.

Dobýt znovu Čínu se mu sice nepodařilo, ale z dnešního pohledu nakonec dopadl lépe než jeho rival Mao Zedong. Zatímco Mao dnes leží v betonové krabici na nejošklivějším náměstí široko daleko a musejí ho hlídat stovky příslušníků, Chiangovi postavili toto:

Památník milovaného diktátora

A aby se nenudil, přidali k tomu i divadlo a koncertní sál:

Divadlo nebo koncertní sál. Jsou tu dvě budovy, obě vypadají stejně

Společnost je tu zdá se dost rozdělená v hodnocení jeho odkazu. Někteří v něm vidí zakladatele státu, někteří pragmaticky oceňují to, že ochránil zemi před hladomorem, kulturní revolucí a dalšími vynálezy komunistické vlády. Pro jiné to byl diktátor, který není hodný jakékoliv úcty, a na toto místo vůbec nechodí.