Je zima, prší a začíná pracovní den. Ulice jsou plné aut, metro přeplněné lidmi, chodníky odpadem a vzduch zápachem. To je Teherán, osmimilionová metropole rozvojového světa. Na rozdíl od jiných podobných má ale výhodu v tom, že zde jezdí metro a dá se aspoň podjet. Bohužel kdekoliv z toho metra vystoupíte, je zase Teherán.

Většinu dne trávíme potulováním se po hlavním bazaru. Je tady deset kilometrů uliček, tisíce obchodů prodávajících místní produkty nebo zboží dovezené v kontejnerech z Číny. Ztrácíme se ani nevíme jak a zjišťujeme, že jediný, kdo tu mluví anglicky, je prodejce koberců. Aby se s námi bavil, musíme navštívit jeho obchod a nechat si nějaké koberce ukázat. Ani on sám snad nemůže věřit tomu, že bychom si u něho něco koupili, ale stejně nám ukazuje jeden koberec za druhým. Nutno přiznat, že koberce jsou pěkné, bohužel si je nedokážeme představit v našich interiérech. Přece jen je pro nás nenavrhují v Persii, ale ve Švédsku.

Krátce po setmění se přesunujeme na letiště a odlétáme ranním spojem směr Istanbul.