Na závěr přidávám odpovědi na často kladené otázky.

Jak je to s ubytováním?

Ve všech městech jsou hotely, občas se dá potkat hostel západního stylu (resp. ten jsme viděli jeden v Yzadu). Komplikací je, že personál často nemluví anglicky, takže domluva může být složitější. Naopak překvapivě nebyl v našem složení problém dostat společný pokoj.

Z našich zkušeností nemá smysl zkoušet jakékoliv ubytování rezervovat předem. Kvůli stále platným sankcím nenajdete íránské hotely v žádném rezervačním systému, Teheránské hotely nereagují, i když mají na webu rezervační formulář.

A co couchsurfing?

Couchsurfing funguje v trochu undergroundovém módu. Proto zde záměrně neuvádím konkrétní místa a lidi, se kterými jsme se díky couchsurfingu potkali. Ale funguje. A když mi napíšete, rád se o nějaké doporučení podělím.

Jsou opravdu lidé tak milí a pohostinní?

Ano jsou. Za celou naši cestu jsme se nesetkali s jediným negativním projevem, všichni lidé se snažili být vstřícní a nápomocní, i když uměli anglicky pouze ono věčné Welcome to Iran.

Jak je to s alkoholem?

Dva týdny bez alkoholu snad zvládne každý. U Íránců je ale zdá se konzumace alkoholu celkem rozšířená a zajišťuje jí černý trh dodávající domácí pálenky, DIY víno, pašovaný alkohol z Turecka či Arménie a dalším materiál.

Opravdu musí ženy nosit hidžáb?

Musí. Přikazuje to zákon, kontroluje policie a zdá se, že je to jedno z mála nařízení, které si opravdu nikdo nedovolí porušit.

Jaké je cestování se ženami?

Úplně v pohodě. Ačkoliv jsme nebyli zrovna v ideálním složení (jeden muž, tři ženy), nesetkali jsme se při cestě s žádnými problémy, nevhodným chováním, návrhy, narážkami, ničím.

Je tam bezpečně?

Co se týče kriminality, subjektivně ano, asi víc než ve většině Evropy. Hlavně proto, že v Íránu chybí alkohol a s ním spojená opilá individua a asociální živly. Špatné jsou ty silnice.

Mám tam jet?

Ano!