Letošní jachtařský rok měl i českou epizodu. Kde jinde než v Chorvatsku.

Chorvatsko je pro Čechy základní jachtařská destinace. Nevím jestli to kdy někdo počítal, ale odhadoval bych, že víc jak polovina českých jachtařů se nikde jinde než v Chorvatsku neplachtila.

V Chorvatsku je spousta marín, kde si dnes můžete půjčit Bavarii dlouhou od 35 stop až někam po 50. A to je problém. Rekreační jachty se zvětšují o nějaké čtyři stopy každých 10 let, zatímco parkovací místa v marinách zůstávají pořád stejná. Přestavte si parkoviště před Lidlem obsazené nejmodernějšími a podle logiky EU nejúspornějšími SUV. Středomořská marina je totéž, akorát na moři.

Právě parkování v marinách byl důvod mojí letošní středomořské exkurze. Zaparkovat loď v Irsku v 15 uzlech větru a přílivovém proudu není nijak snadná disciplína, ale místa je v severských marinách přece jen o dost víc. Couvání do chorvatského parkovacího místa, které je široké přesně jako vaše loď, s rezervou jedné stopy na každé straně, je zase jiná disciplína.

Přihlásil jsem se proto na základní kapitánský kurz od Yachtnetu, zopakoval si českou terminologii a vyrazil do Chorvatska. Kurz sám o sobě splnil očekávání, parkování bylo víc než dost a k tomu jsme dostali praktické rady kolem charteringu lodí v Chorvatsku a dozvěděli se, jaké špinavé triky charterové společnosti zkouší. Na programu byla i hodinová přednáška o čištění ucpaného odpadu.

Jenom s větrem je v Chorvatsku trochu problém. Ačkoliv bylo září, měli jsme za celý týden pouze jeden den jachtařsky použitelného větru. Kdo chce vítr, musí do Irska. O tom bude třetí díl.