Možná, že i vy jste mezi nimi. Podle profilovky na Facebooku jste se týden před volbami změnili ve vodníka. Klikáte náhodnými směry a sdělujete světu, že největší zlo je korupce a herna na rohu ulice. Anebo je pro vás tím prvotním zlem autorské právo. Nebo nedostatek svobody. Je to vlastně úplně jedno. Ať už takhle podporujete Zelené, Piráty nebo Svobodné, máte jedno společné. Vaše strana se do parlamentu nejspíš zase nedostane. A vy se tomu zase budete divit.

Budete si říkat, jak je to možné, vždyť voliči té mojí strany jsou ti nejinteligentnější a nejschopnější, napsali o nás tolik statusů a blogů. Jejich Klout skóre je dohromady takové, že by i Barrack Obama mohl závidět. Facebook nás byl plný, Twitter přetékal a na pražských ulicích jsme také byli vidět. Tak proč pro nás nehlasují? Proč když pro ně chceme jenom to nejlepší?

Protože tyhle kampaně jsou úplně mimo. Všechny tři propagují postoje. Snaží se nás přesvědčit o nějakém myšlenkovém východisku, o nějakém pohledu na svět a očekávají, že se mu všichni přizpůsobíme. Že najednou jakoby prozřeme a uvědomíme si, že jsme vlastně vždycky věřili v to, že společnost má integrovat všechny svoje členy, včetně Romů, homosexuálů a dalších menšin. Nebo že nám hrozně moc záleží na svobodě na internetu. Nebo na něčem jiném.

Zdá se to být logické. Toto jsou ta myšlenková východiska stran, to na čem se všichni shodnou a důvod, proč ty strany existují. Proč to tedy nepropagovat? Protože to nedává smysl. Postoj člověka k fungování společnosti je něco, co se formuje dlouhá léta. Nedá se změnit racionálními argumenty. Nedá se změnit dlouhými hodinami formálního nebo neformálního vzdělávání. A už vůbec se nedá změnit několika statusy na Facebooku.

Pokud jsem si dodnes myslel, že by Romové měli žít zalezlí někde v ghettu a nevylézat, nepřesvědčíte mě ani sebelepší kampaní o opaku. Nepomůže vám infografika, nepomůže vám hashtag a nepomůže vám video s rapujícím Romem. Ta informace po mně totiž sklouzne jako hrách po stěně.

Vaše aktivita je dobrá. Je dobrá pro vás. Potvrzuje vaší příslušnost ke skupině, posiluje vás vnitřně a na stranickém teambuildingu by něco takového mělo nezaměnitelné místo. Jenomže volební kampaň není váš teambuilding. Volební kampaň má přesvědčit další lidi. Přesvědčit je o tom, že dokážete najít řešení pro jejich problémy. Respektovat postoje a řešit problémy.

Dokud pro vás budou v kampani na prvním místě vaše vlastní postoje, nemůžete se divit, že se přes těch pět procent nedostanete. Ani letos, ani příště.