KTM. Týden druhý

Je pátek, konec týdne a s ním čas poohlédnout se za tím, co všechno se podařilo.

Tak předně mám byt. Jak jsem psal minule, úloha hledání bytu je tady hlavně o tom, odhalit, kdo zrovna volné byty nabízí. To se mi nakonec podařilo díky jedné expatské Facebookové skupině, kde se firma pronajímající byty zviditelnila náhodným komentářem. Jak se říká, že technický pokrok neprobíhá ve všech zemích stejně a že se občas některé technologie prostě překročí, tak tady zřejmě firmy přeskočily fázi vlastního webu a propagují se už jen stránkami na Facebooku. Zajímavé.

No každopádně mám byt. Je malý, je zařízený nejmodernějším vybavením Made in India a má přežít i silnější zemětřesení. Mohl bych napsat i adresu, ale raději jí psát nebudu. Jednak proto, že obecně není dobrý nápad psát adresu veřejně na internet, jednak proto že dům žádnou adresu nemá. Tady totiž žádný dům nemá adresu. Ale kdybyste ho hledali, řeknu vám poblíž jakého obchodu se nachází.

Vedle zařizování bytu se mi podařilo navštívit Nepálský hudební festival. Byla to docela velká akce, zúčastnilo se několik tisíc lidí, vystoupilo několik kapel.

img_20161119_161448

Festival bez hipsterů

Většina hrála jakýsi špatně okopírovaný americký hardrock z osmdesátých let a my jsme nad tím s dalšími UN zaměstnanci jen kroutili hlavou. Až na konci vystoupil nějaký týpek s kytarou, zpíval nepálsky a to bylo docela dobré.

img_20161119_172057

Týpek s kytarou

Den po festivalu jsem zjistil, že týpek s kytarou se jmenoval Bipul Chettri a je to hudební ikona mladé nepálské generace.

Také mám práci. Spoustu práce. V prosinci je deadline projektu, který se vyvíjí už rok, a protože zákony projektového managementu platí, na rozdíl od technického pokroku, napříč kontinenty i kulturami úplně stejně, zavedli jsme kromě pracovních nedělí i pracovní soboty. Má to jednu velkou výhodu: Nemusím vymýšlet, co dělat v Kathmandu o víkendu.