K budoucnosti Prahy

Pokud nevíte, co je Metropolitní plán Prahy a proč se o tom tolik mluví, čtěte dál, zjistil jsem to za vás.

Mé kroky vedly v pondělí večer do DOXu na promítání dokumentárního filmu Plán s následnou diskuzí. K dokumentu jen krátce – je to kus kvalitní dokumentární práce, zachycuje několik let práce na územním plánu za pana Béma, jeho následné zavržení nově příchozím panem Hudečkem a začátek práce na novém Metropolitním plánu. Na rozhovorech s aktéry ukazuje, že situace na pražském magistrátu za Mr. Béma byla zhruba taková, jak jsme si mysleli, spíš ještě horší. Územní plán se na magistrátu připravoval v družné atmosféře nad sklenkou vína s kolegy developery, nikdo se ničemu nedivil a všem to přišlo normální.

Kritizovat někoho, kdo už je snad definitivně v propadlišti dějin, je jistě jednoduché. Také se na tom všichni aktéři následné diskuze shodli. Mnohem důležitější je ale otázka, co je a co bude dál. A tam už je situace o poznání nejasnější.

Metropolitní plán začal vznikat za primátora Hudečka v roce 2013. Nemaje po ruce nikoho jiného než minulostí kompromitované úředníky, vytvořil pro jeho přípravu úplně nový úřad – Institut plánování a rozvoje. A začal pracovat. Sestavil si metodiku, připravil si pár myšlenkových východisek a řekl si, jak si představuje, že by ta Praha měla za pár let vypadat. Občanům je z této fáze přípravy k dispozici zajímavý dokument jménem Duch plánu. Dozvíme se v něm mimo jiné, že je třeba přesměrovat rozvoj do centra města, zastavět volné plochy a že „rekreační aktivity v parcích vyniknou zejména při jejich hustém obestavění.“ Kromě toho také vybudujeme silniční propojení ze západu města na východ. (Fakt, okruhy už nejsou in, o nich se totiž v záměru nepíše.)

Zásadním tématem diskuze byla otázka, zda se při přípravě Metropolitního plánu daří oddělit vliv developerů a příprava probíhá nezávisle. Kromě jednoho „ne“ jsme v diskuzi neslyšeli žádný další konkrétní názor. Zdá se, že přítomní odborníci buď pořádně neví, co se děje, nebo vědí a nechtějí toto téma komentovat.

Co si z toho může Pražan odnést:

1. Pro další postup plánování a budoucnost Prahy bude zásadní výsledek voleb. Ty určí, kdo bude mít celý proces pod kontrolou a kdo a jaké si bude moct do plánu prosazovat zájmy.

2. Dohled občanů bude ještě důležitější než kdy jindy. Jedním z cílů plánování by mělo být podpořit dialog města, investorů a občanů nad jednotlivými záměry. Ovšem z minulosti dobře víme, jak probíhá dialog, pokud ho dvě ze tří stran cíleně sabotují. Ať dopadnou volby jakkoliv, toto se v krátké době nezmění. Kvalitní územní plán pak může být záchranou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené se štítky a jeho autorem je Petr Soběslavský. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.