O uplynulém víkendu se v Praze konala nejlepší akce roku – Social Innovation Camp. Šedesát nadějných, nadšených a motivovaných lidí se sešlo v jednom místě a celý víkend bádali nad problémy dnešní společnosti a nad tím, jak je s kouzlem a elegancí moderních technologií řešit.

Předesílám, že při hodnocení Social Innovation Campu nejsem a už nikdy nebudu objektivní. Byl to právě Social Innovation Camp, kde před rokem a půl vznikl náš nejlepší projekt Um sem um tam. A bylo to právě na Social Innovation Campu, kde jsem se seznámil s lidmi, kteří mě nasměrovali tam, kde teď jsem.

S notnou dávkou zvědavosti jsem proto přijal pozvání na závěrečné prezentace letošních projektů. Atmosféra v Era světě připomínala tu, co si pamatuji z našeho SICu, který se tehdy konal v Brně – spousta lidí, nadšených i unavených, spousta hostů, porota zvědavá i přísná. Všechno bylo připraveno k zodpovězení hlavní otázky večera: Jaké byly letošní projekty?

Zachraň jídlo

Zachraň jídlo je iniciativa, která před časem získala hodně pozornosti uspořádáním podařené Hostiny pro tisíc na Václavském náměstí. Jejím cílem je upozornit na problém plýtvání jídlem v dnešní společnosti a motivovat lidi, aby s jídlem nakládali odpovědněji – nekupovali jídlo, které nespotřebují, a když už jim nějaké zbyde, aby jej hned nevyhazovali, ale našli někoho, kdo jej může využít.

Na Social Innovation Campu tým Zachraň jídlo představili koncept nakládání s jídlem mezi zaměstnanci ve firmách. Všecho se točí okolo společné lednice, ve které zaměstnanci skladují svoje potraviny. Často se stává, že tam potraviny zůstávají a na konci týdne se vyhazují. Dáme jídlo proto připraví webovou aplikaci, do které každý bude moci zadat, co do lednice dal, a určit, že je to veřejně k dispozici. Další zaměstnanec se pak podívá na web, půjde a potravinu si vezme.

Můj komentář: Zachraň jídlo je skvělá iniciativa. Skvělá v tom, čím se zabývá, a skvělá v tom, že je první, která to dělá v takové míře. Účast na Social Innovation Campu mi ale přijde jako promarněná příležitost. I když věřím tomu, že po dvou dnech usilovného přemýšlení v uzavřené skupině se navržený koncept může jevit jako dobrý nápad, myslím si, že je čas na procitnutí: Ne, není. Opravdu nemůžete očekávat, že někdo dá v práci kus jídla do lednice, půjde zpátky ke stolu, otevře si speciální aplikaci a napíše tam, co tam dal. Tuhle funkci totiž už pár desítek let plní tužka a kus papíru. Rychleji, elegantněji, jednoduššeji.

Nekonečný příběh

Nápad na online hru je inspirovaný příběhy dětí, které volají na Linku bezpečí. Jejím cílem je umožnit dětem vyzkoušet si nanečisto různé životní situace a varianty rozhodnutí. V prezentaci byl ukázán příklad 13leté holky, která se rozhoduje, zda se má sejít s mládencem, se kterým se seznámila na internetu, nic o něm neví a dost možná to může být nějaký úchyl. Hra jí dává různé možnosti příběhu a komentuje, zda se rozhodla správně nebo ne.

Můj komentář: Převést tento koncept do reality tak, aby se z toho nestala parodie, bude výzva. Trošku mi ten koncept připomíná kultovní hru Sedm dní a sedm nocí. Tam byl ale cíl opačný. A šlo o zábavu. Navíc se obávám, že i kdyby se hra podařila, neosloví právě ty jedince, kteří by ji potřebovali. Ale třeba se mýlím. Třeba se dá udělat výchovná hra, která bude pro 13leté víc cool než Instagram a Justin Bieber.

Diplomkomat

Studenti, už vás nebaví psát diplomky do šuplíku? Nás (teda vlastně je) také ne! A proto je tu diplomkomat! Server, kam si firmy, neziskovky, státní úřady a další zadají poptávky po práci, která by se dala realizovat jako diplomka, student přijde vybere si téma a zpracuje jej.

Můj komentář: Je zajímavé sledovat, kolik projektů se snaží zdola řešit problém některých fakult českých vysokých škol. Přitom by na to na té které fakultě stačil jeden člověk, který by zpracovával příchozí e-maily a domlouval s firmami spolupráci. Na FI MUNI, kde jsem studoval, jsme místo diplomkomatu měli papírovou nástěnku na studijním oddělení. Na univerzitě v Grenoblu zase paní, která na to měla kancelář – byla tam sama a zařizovala stáže všem studentům – každý musel mít za studium povinně dvě – a stíhala to.

Osobně bych uvítal rozšíření záběru vedle diplomek na různé semestrální práce, ročníkové projekty apod. – občas máme v Um sem um tam nápad na nějakou věc, které by se mohla ujmout třeba skupinka studentů informatiky v rámci nějakého předmětu. Nebo máme nápad na sociologický výzkum. Jsou to menší věci, kvůli kterým se nám nevyplatí kontaktovat univerzitu a zjišťovat, jestli se daným tématem někdo zabývá, kdo konkrétní to je, jestli má zrovna nějaké studenty, jestli by jim mohl takovou věc zadat atd. atd. Přitom si myslím, že řada studentů by nějakou inspiraci pro svoje semestrální práce uvítala.

Tableto

Neslyšící děti mají problém. Od raného dětství se učí znakový jazyk, kterým komunikují s okolím. Pak přijdou do školy a chce se po nich, aby začali číst a psát česky – jazykem, který je od toho znakového výrazně odlišný a vlastně cizí. Spoustě neslyšících dětí dělá problém se jej naučit, nebaví je to a mají k tomu odpor. Tableto je interaktivní kniha, která zobrazuje psaný text a vedle toho video ve znakovém jazyce. Pomáhá dětem pochopit význam textu, nabízí jim okamžitý překlad neznámých slov a to všechno zábavnou formou.

Můj komentář: Tabletu dávám deset bodů z deseti za závěrečnou prezentaci – mělo to myšlenku, dávalo to smysl a na to v jaké je projekt fázi to bylo i dost přesvědčivé. Pokud se podaří u projektu udržet celý tým a další spolupracovníky, kteří mu již přislíbili pomoc, věřím, že se dočká úspěšné realizace.

Zákonomat

Také vám vadí, že v ČR může zákony navrhovat pouze 971 lidí? A všechno jsou to politici? Běžte na zákonomat a navrhněte si zákon vlastní. Když pro něj získáte 10 000 lajků, pokusí se autoři projektu o jeho prolobbování v poslanecké sněmoně. A nakonec o jeho přijetí. Veřejný tlak totiž funguje. Tak jako nám to už u jednoho zákona ukázala Rekonstrukce státu.

Můj komentář: Na tento projekt jsem upřímně zvědavý. Hodně se mi líbí myšlenka diskuze veřejnosti nad navrhovaným zákonem. Místo, kde by probíhala kvalitní politická diskuze veřejnosti, v České republice chybí, žádný server pro online demokracii se tady neuchytil a myslím, že prostor pro pár set aktivních lidí tady je. Bude záležet na tom, jak se podaří věc uchopit, diskuze moderovat, zajistit kvalitu výstupů a také akceptovatelnost navržených zákonů – 10 000 online lajků není tolik, aby to nedokázalo dát dohromady pár extrémistů.

Pyžamáci

Pyžamáci se snaží zajistit vzdělání a zábavu dětem dlouhodobě přebývajícím v nemocnicích. Jdou na to cestou kroužků zprostředkováváných přes tablety.

Můj komentář: Pořád nerozumím tomu, proč je projekt cílen pouze na děti v nemocnicích. Být dítě v nemocnici, asi bych spíš uvítal něco, co by mi umožnilo se spojit se světem venku. Myslím, že by projektu pomohlo rozšíření na online kroužky pro děti – jednak by se tím vyřešila tato námitka, jednak by se zvětšila cílová skupina a šance na úspěch. Ať tak či tak, nezachytil jsem v prezentaci informaci o tom, jak by se toho úspěchu mělo dosáhnout.

Co říci závěrem? Hlavní cenu Social Innovation Campu získal Zákonomat, cenu diváků a cenu sponzora Tableto. Nezbývá než jim popřát hodně štěstí, oba projekty mají potenciál, tým i podporu publika. A my se můžeme těšit, co z toho všeho za pár měsíců bude.