Hlavním lákadlem návštevy Tunxi je blízka hora Huangshan (黄山). Huang (黄) znamená žlutý, shan (山) znamená hora.

Článek je součástí série článků o cestě do Číny v březnu 2016. Ostatní díly naleznete zde.

Je to hora velká a slavná. Generace malířů a básníků zde hledaly inspiraci, je zvěčněná v tisícerých uměleckých dílech a navštěvovaná davy. Po pár dnech odpočinku v Tunxi a přilehlých vesnicích se rozhoduji, že návštěvu Huangshanu zvládnu za jediný den.

Nechávám se odvézt autobusem ke vstupní bráně areálu. Huangshan je podobně jako jiná turistická místa v Číně připraven na větší turistický provoz. U vstupu je spousta prostoru pro parkování, vybírá se vstupné a k samotné lanovce, kterou se dá k vrcholům dostat nejrychleji, se dá dojet jen autobusem. Všechno se samozřejmě platí.

Lanovku stavěli rakouští inženýři. V Čině to v té době ještě neuměli.

Nechávám se vyvézt nahoru, kde mne trochu překvapuje počasí – je pár stupňů pod nulou a všude leží sníh. Zkrátka zima ještě neskončila, ačkoliv se před týdnem v Yangshuo zdálo, že už dávno začalo léto. Moje outdoorové oblečení naštěstí podmínky zvládá celkem s přehledem. To se bohužel nedá říct o vybavení místních turistů, kteří se až na poslední chvíli vybavují igelitovými pláštěnkami a návleky na své boty na podpatcích.

Z nabídky místního Hudy sportu.

Huangshan není ve skutečnosti jedna hora, ale masiv sestávající z více vrcholů. Mezi vrcholy vedou kamenné chodníky, o které se starají desítky údržbářů. A to je vlastně to, za co se zde platí.

Nejen udržbáři, ale i nosiči. Samo se to od lanovky nedonese.

Huangshan je tak prosycený historií, že tu snad každé místo a každá skála má nějaké jméno. Znalec čínské poetiky by tady mohl snadno strávit několik dní a také to spousta takových znalců dělá. Mě osobně nejvíc zaujal skalní útvar nazvaný Monkey watching sea of clouds, který můžete vidět na následující fotografii.

Opice kouká na moře mraků.

Jak je vidět, počasí nění našimi měřítky úplně dobré na focení. Nicméně čínští umělci se na to koukají obráceně než my. Čínská umělecká díla často zobrazují mraky, mlhu, bouři, déšť, zkrátka pořádnou akci. A proto závěrečná fotka z návštěvy poetické hory do čínské poetiky dobře zapadá:

Mraky, mlha, skály. Je v tom vše.