Machu Picchu je v Peru turistická atrakce číslo jedna. Spousta lidí jede do Peru jenom kvůli tomu. A skoro každý se ptá, jaké „to“ teda vlastně je.

Machu Picchu začali Inkové stavět okolo roku 1450, sto let před zánikem svojí říše. Mělo to být nové sídlo panovníka, ukryté ve vysokých horách. Dostavět jej nestihli, město opustili a zpustlo. Pro okolní svět jej v roce 1911 objevil americký historik Haram Bingham. Podobně jako u Kryštofa Kolumba, který měl v roce 1492 „objevit Ameriku,“ je výraz objevit poněkud sporný, místní lidé mohli o městě klidně vědět, jenom nepovažovali za nutné o tom říkat Španělům.

Každopádně ať už to bylo jakkoliv, zhruba posledních sto let se nejrůznější odborníci snaží vypátrat přesný důvod, proč takové město tak vysoko v horách někdo začal stavět, proč ho nedostavěl a kam zmizel. Teorie existují různé, ale pro návštěvníka je dostatečné vědět to hlavní, a sice že to nikdo neví.

Machu Picchu se nachází na zalesněném hřebenu v horách, pár set výškových metrů nad vesnicí Aguas Calientes. Do té nevede silnice a dá se sem dojet jenom vlakem. Vlak provozují dvě společnosti, a jak již bylo zmíněno v minulé kapitole, je pekelně drahý.

Náš vlak společnosti Inca Rail stál 55 dolarů za jednu cestu. Za to jsme dostali dvě hodiny jízdy klimatizovaným motorákem a kávu z kelímku. Zpáteční cesta nás vyšla na dalších 53 dolarů.

TIP: Po trati kromě turistických vlaků jezdí i vlaky pro místní. Stojí stejně jako normální doprava v zemi, to znamená pár solů. Podle informací z internetu na něj ale cizincům neprodají jízdenku. A když už si ji nějak pořídí, prostě je z toho vlaku vyhodí.

K největší atrakci vás doveze nejdražší vlak.

Aguas Calientes je vesnice s nádražím, trhem a několika hotely. V některých průvodcích píšou, že je to město ošklivé, plné lidí a turisti by se tu neměli zdržovat. Mně to teda přišlo docela v pohodě a chtít za to utrácet, klidně tu noc přespím tady.

TIP: Do oblasti se dá dostat i tak, že se dojede veřejnou dopravou do města Santa Teresa, odtamtud taxíkem k vodní elektrárně a pak buď vlakem nebo pěšky do Aguas Calientes. Tato cesta by měla být levnější, ale zabere víc času.

Z Aguas Calientes jezdí na Machu Picchu kyvadlový autobus. Platíme 18 dolarů za cestu nahoru a za to dostáváme půl hodiny v klimatizovaném autobuse ve společnosti japonských turistů.

Vstupenky je potřeba mít koupené dopředu, na místě se neprodávají. Vstup je podmíněn akceptováním návštěvního řádu s několika zajímavými pravidly. Především s sebou nesmíte mít žádné velké zavazadlo, pouze malý batoh. Můžete mít láhev s vodou, jinak žádné jídlo a nápoje. Do areálu smíte vstoupit jenom jednou. Jediný záchod je před vchodem. Doba pobytu na památce není omezena žádným přesným pravidlem, maximální doba je ta, jak dlouho vydržíte bez močení.

Machu Picchu – první pohled

Oficiální web pro nákup vstupenek je pekelně komplikovaný, nabízí několik variant vstupu, ale nevysvětluje, co která varianta znamená. My jsme si koupili tarif Machu Picchu + Montaňa (53 USD), přišli na Machu Picchu a začali stoupat na horu označenou šipkou Montaňa.

Machu Picchu se nachází v klimatické oblasti mlžného lesa. To je typ tropického lesa „charakteristický téměř neustálým závojem mlhy“. Les vypadá jako z fotek v učebnici zeměpisu a my stoupáme po kamenité cestě stále vzhůru. Machu Picchu je 2400 metrů nad mořem, vlhkost je stoprocentní. Připadám si, jako kdybych si šel zaběhat do skleníku.

Cesta mlžným lesem

Po dvou hodinách vycházíme na vrchol hory Machu Picchu, fotíme se u cedule značící 3082 metrů, fotíme mraky a vracíme se zpátky dolů.

Poslední pohled na památku, dokud je ještě vidět

Epizodu s horou Machu Picchu zpětně hodnotíme různě. Na jednu stranu si říkáme, že jsme nikdo nevěděl, že ta hora bude tak hrozně vysoká, nebude z ní nic vidět a tenhle výstup nás unaví na celý zbytek dne. Na druhou stranu nám ale tento výstup ukázal, v jakých klimatických podmínkách to tu ti Inkové stavěli, viděli jsme mlžný les a vůbec získali takový ten feeling pro celé tohle místo.

Po sestupu na památku Machu Picchu fotíme výhled, zevlíme na trávníku a procházíme město. Je to fakt velké a fakt husté. Centrum města se skládá z desítek domů, z nichž o některých se archeologové domnívají, že šlo o chrámy, na obě strany se svažují stupňovité terasy. Celé se to nachází v horách s prudkými svahy, porostlými bujnou vegetací. Zkrátka to vypadá jako na fotkách.

Machu Picchu i s mlhou. Mlha souvisí s mlžným lesem.

Po pár hodinách se vracíme k východu a jako znavení důchodci bereme autobus na cestu dolů. Dáváme večeři v Aguas Calientes a vlakem a colectivem se vracíme do Cusca.