Pro zpáteční cestu z Limy volíme nejrychlejší dopravní prostředek a letíme letadlem.

TIP: V Peru operuje několik leteckých společností. Důvěryhodné jsou zřejmě dvě: LAN a TACA (toho času přejmenovávána na Avianca).

Bezpečnostní prověrka na letišti v Cuscu je taková řekněme rozvojová. Nemají tu žádný rentgen a kontrolu zavazadel dělají manuálně. Takže otevřít, přehrabat, zavřít. Z nějakého důvodu je zakázáno přepravovat alkohol. A to i v zavazadlovém prostoru.

Po přistání se ubytováváme v našem hotelu a večeříme v čínském fastfoodu. Tomu se tady říká chifa a stejně jako kdekoliv jinde na světě je to jídlo levné, je ho hodně a má svoji specifickou kvalitu. Večer se potkávám s Alicií a jdeme na pivo do baru. Vlastně do několika. Jsou hodně podobné barům ve Spojených státech, prodávají pivo v lahvi a koktejly, hraje tam hudba. Z interkulturního pohledu nic zajímavého.

Poslední den cesty trávíme ve čtvrti Miraflores. To je moderní byznys centrum Limy, čtvrť kde sídlí pobočky globálních korporací, je tu nejvíc hotelů a bydlí tu většina cizinců. Západní ignorant by mohl říct, že je to jediná čtvrť v celé zemi, která vypadá normálně. Jsou tu domy s hotovými fasádami, ulice s trochu uspořádaným provozem, parky, všude plno policistů a lidí, co dohlíží na pořádek. Na pláži u oceánu se surfuje. Je to takové Miami na peruánský způsob.

Miraflores – čtvrť pro horních 0,3 %

Následující den odlétáme. Letíme napřed do Sao Paula, kde s překvapením zjišťujeme, že náš další let do Rio de Janeira je vnitrostátní. To teda takové překvapení není, to jsme asi tušili. Co jsme si ale neuvědomili je, že kvůli tomu budeme muset oficiálně vstoupit na území Brazílie. Naštěstí do Brazílie nepotřebujeme vízum, takže je to v pohodě, ale kdybychom jej byli bývali potřebovali, asi bychom měli docela problém.

TIP: Když si kupujete levnou letenku s mnoha přestupy a vnitrostátním letem, ověřte si, jestli nepotřebujete vízum.

Zdárně přilétáme do Rio de Janeira a dáváme si večeři v brazilském fastfoodu. Personál tu mluví jenom portugalsky – na to aby se naučili i nějaký jiný jazyk, mají ještě rok. Snad to zvládnou, fotbaloví fanoušci asi tak komunikačně zdatní, trpěliví a open minded jako my asi nebudou.

O dvanáct hodin později přistáváme v Londýně. Uf. Anebo taky hm.