Peru se nachází na severozápadě jižní Ameriky. Až do 90. let to byla jedna z nejméně navštěvovaných zemí světa, utápěla se v ekonomických problémech a teroristických hrozbách. V posledních 15 let se ale situace změnila, do Peru jezdí turistů čím dál tím víc a pomalu se z toho stává destinace 1. třídy. Když se podívám na Facebook, mám pocit, že tam teď jezdí snad úplně všichni.

Proč jsme se do Peru vydali my? Prostě jsme chtěli jet do jižní Ameriky a Peru se nám zdálo být asi nejpřístupnější zemí. Jednak jazykově – portugalsky se kvůli Brazílii nikomu učit nechtělo – druhak kvůli dopravě. Levné letenky z Evropy se v akcích kromě Brazílie dají pravidelně sehnat už jen do Peru a do Argentiny.

Cestu začínáme (nepříliš překvapivě) první den. Po krátkém přeletu místním spojem se ocitám na letišti ve Frankfurtu a potkávám své dva spolucestující Ondru a Lucku. Ti na rozdíl ode mě nepracují v korporaci a mohou si dovolit si vzít o den dovolené víc a ušetřit ještě nějaké peníze tím, že do Frankfurtu dojedou vlakem.

Společně nastupujeme do letadla společnosti TAM a vydáváme se směrem tam – do Sao Paula. Letadlo už má nějaká léta za sebou, zábavní systém pamatuje doby prvního PlayStationu, ale všechno je připravené a na svém místě – sedadla, křídla, motory a tak. Let trvá 12 hodin a je docela snesitelný. Hlavně teda proto, že mám vedle sebe volné sedadlo.

TIP: Letenky jsme koupili po delším sledování webu akcniletenky.com. Zpáteční letenku Praha – Lima – Londýn jsme pořídili za 17 tisíc Kč. Letenka Frankfurt – Lima – Londýn stála 13 tisíc Kč.

V Sao Paulu se pokoušíme nastoupit do letadla směr Lima. Na zdejším letišti používají velice sofistikovaný systém řízení nástupu cestujících do letadla, sestávající z několika typů front a několika vyvolávačů. Zdá se, že jediný, kdo tomu systému rozumí, jsou letištní zřízenci sami. A samozřejmě mu rozumí jen portugalsky. My se ale nedáme a do letadla se nakonec dostáváme také.

O pár hodin později přistáváme v Limě. V příletové hale se potkáváme s Alicií. Alicia studovala před lety v Grenoblu ve Francii ve stejné době jako já. Tak jako já jsem se po studiích vrátil do Prahy, vrátila se ona do Limy a od té doby tady žije. V tuto chvíli ale ještě netuším, co to znamená – žít v Limě.