Jen máloco je pro naši generaci a dobu, ve které žijeme, tak charakteristické jako naše neochvějná víra v technický pokrok. Zvykli jsme si na to, že přináší jen změny k lepšímu, posouvá hranice a otevírá nám nové fascinující možnosti. Připusťme si ale, že je to možná úplně jinak.

Je to jedna z těch jistot, která nás, narozené v osmdesátých letech, provází celý život. Vzpomínám si, jak nás už na základní škole, sotva jsme začali vnímat svět kolem sebe, fascinovala tmavá učebna s několika počítači. Ty počítače vlastně neuměly skoro nic, my jsme naučili napsat na nich pár příkazů a zírat na černou obrazovku. To co nás na tom ale už tenkrát fascinovalo, byla představa, kam se tahle věc dál vyvine a co bude umět za pár let.

Byli jsme tenkrát pár jednotlivců či menších skupin. Dnes by se těm lidem říkalo geekové, ovšem my jsme tenkrát ani nevěděli, že bychom si tak měli říkat. Postupně ale s tím, jak se počítače a internet rozšiřovali, začali i netechničtí lidé chápat, jaký potenciál ty věci mají. První podnikatelé začali na internetu vydělávat a Ivo Lukačovič se podivil, že si za ty prodané imaginární bajty může koupit naprosto reálný automobil. Když se nás pak o pár let později paní učitelka zeptala, zda víme o nějakém oboru, kde se nepoužívají počítače, nedokázali už jsme přijít ani na jeden.

Do všech oborů přicházela informatizace v zásadě se stejnou nabídkou hodnot – zjednodušení rutinní práce, odstranění chyb vznikajících z lidské nepozornosti, zrychlení, zefektivnění a snížení nákladů. Snížení nákladů často bud tím, že se lidé vykonávající do té doby nějakou práci, buď přeorientují na něco jiného (často tak, že místo původní práce budou obsluhovat stroj, který jí bude vykonávat za ně), nebo tak že se začnou věnovat něčemu úplně jinému, mimo původní zaměstnání. Tedy budou propuštěni a najdou uplatnění ve firmách vzniklých v nové, na čerstvých technologiích postavené, ekonomice. Svět se točil dál, produktivita práce stoupala, HDP rostlo, svět se stával propojenějším a spokojenějším a technologie byly jakoby uprostřed toho všeho, byly tím hnacím motorem pokroku lidstva.

Až přišla krize a ukázalo se, že něco nefunguje. A začali se hledat viníci. Pro někoho jím byly nenažraní bankéři, pro jiného lehkovážní politici, pro někoho zase někdo jiný. Co ale krize nezměnila, byla neochvějná víra v to, že moderní a ještě modernější technologie můžou přinést řešení. Dnes má snad každá rozvinutá země nějakou strategii, jak se stát inovativnější a dynamičtější, jak podporovat svoje startupové ekosystémy, lákat investory, podporovat high-tech průmysl a služby. Do rozvoje technologií dnes svět vkládá snad větší naděje než kdykoliv dřív.

Jenomže…

Jenomže vedle toho probíhá ještě jeden příběh. Příběh, který není tak atraktivní pro záře reflektorů, příběh o kterém se nedočteme ve Wired ani na Tech Crunchi.

Spolu s tím, jak nám technologie přebírají práci, která je rutinní a dá se snadno automatizovat, se otevírá nová otázka. Otázka, která je tak velká, že přerůstá i ten display, na kterém tento článek čtete. Co mají ti lidé dělat jiného? Ačkoliv se z literatury zdá, že lidstvo po staletí toužilo oprostit se od těžké práce a i když to vypadá, že se teď v 21. století tomuto cíli přiblížilo, vypadá to, že jen málokdo z toho má skutečnou radost. Lidem osvobozeným od práce říkáme nezaměstnaní a v EU je teď takových 26 milionů. A my, namísto toho, abychom jim to jejich osvobození záviděli, a byli rádi, že máme ten velký sen na dosah, zjišťujeme, že nevíme co s nimi.

A bude hůř. V dnešní době už nejenže stroje dokážou zastat manuální práci, ale čím dál tím více i práci středně vzdělaných zaměstnanců – nejrůznějších účetních, úředníků, asistentů a dalších. Jedna nedávná americká studie odhaduje, že bude možné automatizovat až 47 % současných povolání. To jsou desítky milionů lidí, kteří budou žít v bohaté části světa, obklopení nejmodernější technikou, dovozovým zbožím a všemi dalšími výdobytky, zároveň ale přežívat na pár dolarech sociální podpory s nelichotivým statusem nezaměstnaných.

Žijeme dnes ve zvláštní době. Stále věříme tomu, že masová nezaměstnanost je přechodný jev, související s končící krizí. Stále podporujeme naše startupy, inovace a high tech průmysl, abychom v tom závodě v běhu do nové ekonomiky nezaspali. A přitom si odmítáme připustit, jak moc spolu tyhle dvě věci souvisejí.