Kdybyste si měli z blogu o Nepálu odnést jednu věc, byla by to tato. Buddha se narodil v Nepálu, konkrétně na místě zvaném Lumbini vzdáleném asi pět kilometrů od hranice s Indií. V místě, které sice historicky vzato má víc společného s Indií než s Nepálem, ale dnes zkrátka leží v Nepálu.

Mít na svém území významné místo nějakého náboženství může být pro stát velká výhra nebo také velký problém. Výhra je to v případě, kdy se stát k místu přihlásí a dokáže jej na duchovním trhu dobře prodat. V takovém Španělsku už asi ani nespočítají, kolik je na cestě do Santiaga tradičních poutníků a kolik nevěřících hipsterů, co na Facebooku klikli na článek 10 tipů váš pro duchovní rozvoj.

Problém nastává, když se náboženství místa neshoduje s náboženstvím státu nebo když se ta náboženství mezi sebou nějak míchají. Známý je případ Izraele a Palestiny, nicméně ani toto Buddhovo místo to nemělo úplně jednoduché. Státním náboženstvím až nedávno (2008) skončené monarchie v Nepálu byl hinduismus a i přesto, že hindusimus uznává Buddhu jako vtělení Višny a jeho myšlenky do sebe integroval, neměl král potřebu toto místo nějak zvlášť podporovat. Pouze OSN donutila Nepál se od šedesátých let začít k rodišti snad jediného významného člověka, který se zde kdy narodil, začít chovat trochu s respektem.

Jste na správné cestě.

Když už tedy máte na svém území nábožensky významné místo a mezinárodní komunita vás donutila se o něj starat, máte v zásadě dvě možností, jak se s tím vypořádat. Můžete ponechat místo malé a nenápadné, nikomu nebránit v přístupu, ale zároveň do něj kromě občasného natření plotu nijak neinvestovat. Nebo můžete vycítit potenciál milionů návštěvníků a postavit opravdu velké poutní místo s letištěm, hotely a barevnými letáky. Můžete pozvat věřící, aby si okolo postavili své chrámy a mít pak na jednom místě nejen zástupce všech náboženských organizací, ale i jejich umění a architektonických stylů.

Místo nejvýznamnější. Zde se Siddharta Gautama narodil.

V Nepálu se rozhodli pro třetí cestu. Naplánovali to druhé a realizovali to první. Architektonický plán parku v Lumbini je v pravdě ambiciozní. Počítá s výstavbou parku na ploše 4,8 x 1,6 km (což je snad víc než všechny městské parky v Nepálu dohromady), desítkami chrámů, s hotely pro turisty, muzeem a dalšími atrakcemi. V realitě dnes plocha parku připomíná džungli, po které se prohánějí divoká prasata a nilgauové – zvláštní druh antilopy, která vypadá jako deformovaný kůň.

Zde pro vás stavíme chrám.

Když si na místě za pár dolarů půjčíte kolo, můžete džunglí jezdit celý den tam a zpátky a hledat chrámy a vnitřní mír. Pár chrámů tu najdete. Některé jsou dostavěné, některé vypadají už opuštěně a některé jsou ještě staveniště. Ale každý vypadá jinak, v každém se mluví jiným jazykem a každý uctívá jiný směr buddhismu.

Chrám tibetský, peníze německé.

Takové je Lumbini roku 2017. V Kathmandu cestovní kanceláře sní o tom, že z Lumbini udělají světovou destinaci a budou sem vozit poutníky po tisících. Buddhistické organizace si na místě stále s buddhistickým klidem staví své chrámy. Velké staveniště zároveň roste, rozpadá se a zarůstá.