V sobotu jsem přednášel na inspirativní konferenci Barcamp Praha. Protože jsem na Twitteru zachytil poněkud smíšené reakce a protože jsem sám s poněkud smíšeným dojmem odcházel, rozhodl jsem se sepsat svůj pohled. Pohled občasného návštěvníka, občasného školitele a občasného přednášejícího na podobných akcích.

Pár víkendů do roka školím dobrovolníky v organizaci INEX-SDA. Máme takový zvyk začínat každé školení blokem „obavy a očekávání,“ ve kterém se snažíme zjistit, proč lidé na to které školení přijeli a co si chtějí odnést. Ten blok se pořád opakuje, dlouholetí dobrovolníci si z toho dělají srandu a my také. Ale děláme to pořád. A děláme to proto, že víme, že ani sebelepším školením neuspokojíme někoho, kdo se přišel dozvědět něco úplně jiného.

Když o tom tak přemýšlím, vlastně do teď nevím, s jakým očekáváním návštěvníci na Barcamp Praha přišli. Když připravujete prezentaci na Mashup v Hubu, víte, že návštěvníci očekávají prezentace nových projektů. Když jdete na Barcamp v DOXu, víte, že návštěvníci budou mít k dispozici anotace prezentací a na to vaši přijdou jenom ti, koho zajímá to, co si do té anotace napíšete. Když jdete prezentovat na Brněnský Upday, víte, že se od vás očekává nějaký osobní příběh, ze kterého si mohou vzít inspiraci ostatní.

Když jdete na pražský Barcamp, víte že návštěvníci budou… lidi. Lidi, kteří se přijdou dozvědět “o věcech, o kterých se ví, ale nemluví.“ Což může být úplně cokoliv. Takže na jednom pódiu se sejdou prezentace, které spolu nijak nesouvisí, návštěvníci nevědí, jak je uchopit a výsledkem je podobný dojem, jako na svém blogu popsal Adam Jurák.

Dovoluji si totiž tvrdit, že ty prezentace samy o sobě špatné nebyly. Prezentace Štěpána Bechyňského by byla skvělá na nějakou technologickou konferenci – aktuální téma, pár technických informací, zapojování drátů přímo na pódiu. Jaroslav Homolka je úspěšný kouč a určitě si dokáže najít nadšené publikum. Pepa Průša řekl o 3D tiskárnách přesně to, co jsem potřeboval slyšet. Zástupce Corrupt Tour jsem slyšel mluvit v jedné panelové diskusi, viděl jsem jejich prezentaci někde jinde a jako příběh mi to přijde maximálně inspirativní. A tak dále a tak dále.

Já sám jsem měl svoji prezentaci ve tři hodiny odpoledne ve WTF hall. Do poslední chvíle jsem tápal, jakým způsobem svoje téma pojmout a nakonec jsem a nakonec jsem odprezentoval základní informace, které o našem projektu Um sem um tam obvykle říkám. Z toho, že jsem neviděl moc lidí během prezentace odcházet, soudím, že to dávalo smysl. Zároveň vím, že tomu chyběla nějaká ústřední a cool myšlenka, která by se dala prodat sama o sobě a která by v publiku ještě dlouho rezonovala. Protože jsem za měsíc pozvaný na přípravný workshop k podzimnímu Webexpu, budu jen rád za jakoukoliv zpětnou vazbu do komentářů či na e-mail.

Celkově mi na Barcampu příliš neseděla předstíraná punkovost akce. Konala se ve skvělých a na pronájem určitě drahých prostorách Meet Factory, měla dvacet různých sponzorů, spoustu dobrovolníků a organizátoři si mohli dovolit takové libůstky jako pivo zdarma. Jako na návštěvníka na mě proto působila naopak dost profesionálně a při příchodu jsem tak měl i nastavená svoje očekávání. O to víc pak zamrzely takové chyby jako nefungující videa v některých prezentacích nebo to, když si prezentující ve WTF hall nemohli sami přepínat slajdy a museli neustále přerušovat prezentace máváním na obsluhu a voláním “Další slajd, prosím”.

Co říci závěrem? Díky všem, kdo se na přípravě Barcampu podíleli, organizátorům, dobrovolníkům, přednášejícím i sponzorům. Inspirativních konferencí podobného formátu se v současné době koná celá řada, mají dobrý ohlas a zájem návštěvníků. Budu jen rád, když budou přibývat další, budou více specializované a také se všichni dokážeme z různých nedostatků poučit.